Prohledat tento blog
neděle 8. července 2012
Hrnková bublanina-z třešní nejlepší
Je vždycky hned pryč tak tohle zbylo
recept kdyby měl někdo zájem
1vejce
1hrnek cukru
1/2hrnku oleje
1hrnek mléka
3hrnky polohrubé mouky
1kypřící prášek do pečiva
(třešně obalit v mouce)
Dobrou chutˇ.
středa 4. července 2012
Relikviář sv.Maura-fotit se uvnitř nemohlo tak info z netu
Relikviář svatého Maura
Popis relikviáře
- relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nachází kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140x42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily.
Stručná historie relikviáře
- relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktýnského kláštera ve Florennes (nacházející se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven.
- po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen. Relikviář se ocitl, dle archivních dokladů, v sakristii spřáteleného farního kostela mezi starým nábytkem. Byl částečně poškozen a od církevní rady jej odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a roku 1889 jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou.
- během druhé světové války Beaufortové kolaborovali s nacisty. Po vydání tzv. Benešových dekretů museli opustit republiku. Relikviář byl uschován do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. A zde mizí stopa relikviáře sv. Maura na dlouhých 40 let...
- novodobá historie relikviáře sv. Maura se začíná odvíjet od roku 1984, kdy o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, začal vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistům podařilo vytipovat o jaký předmět měl obchodník zájem.
- 4. listopadu 1985 začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven.
- po nálezu byl relikviář zapůjčen do Umělecko-průmyslového muzea v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz tudíž nepřipadal v úvahu.
- důsledkem nevhodného uložení ve vlhké země byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné zrestaurování. Restaurátorské práce mohly být naplno započaty až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.
- náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Bylo však nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.
- restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a pracně opraveny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.
Relikviář svatého Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty, přestože je starší a umělecké práce jsou zde provedeny ve větším rozsahu.
Jako jediný stojí v typologické skupině domečkových, tumbových relikviářů, relikviář sv. Maura mimo působnost církve, zbývající jsou využívány k liturgickým účelům.
Relikviář sv. Maura měl velice pohnutý osud. Jeho objevení v roce 1985 se považuje za jeden z největších nálezů 20. stol. v tehdejším Československu. Jeho záchrana probíhala od roku 1991 do roku 2002. Restaurování relikviáře sv. Maura nemá ve světě obdoby. Žádný ze zbývajících domečkových relikviářů nebyl nikdy restaurován v takovém rozsahu jako relikviář sv. Maura.
Popis relikviáře
- relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nachází kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140x42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily.
Stručná historie relikviáře
- relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktýnského kláštera ve Florennes (nacházející se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven.
- po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen. Relikviář se ocitl, dle archivních dokladů, v sakristii spřáteleného farního kostela mezi starým nábytkem. Byl částečně poškozen a od církevní rady jej odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a roku 1889 jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou.
- během druhé světové války Beaufortové kolaborovali s nacisty. Po vydání tzv. Benešových dekretů museli opustit republiku. Relikviář byl uschován do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. A zde mizí stopa relikviáře sv. Maura na dlouhých 40 let...
- novodobá historie relikviáře sv. Maura se začíná odvíjet od roku 1984, kdy o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, začal vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistům podařilo vytipovat o jaký předmět měl obchodník zájem.
- 4. listopadu 1985 začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven.
- po nálezu byl relikviář zapůjčen do Umělecko-průmyslového muzea v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz tudíž nepřipadal v úvahu.
- důsledkem nevhodného uložení ve vlhké země byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné zrestaurování. Restaurátorské práce mohly být naplno započaty až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.
- náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Bylo však nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.
- restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a pracně opraveny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)